Velká Morávka

Copak se to děje v našem skromném týmečku? Jak nám dupou králíci? A co ti naši mladí zajíci? No co si budem přátelé, někdy to zkrátka nejde úplně po drátkách. Někdy to nejde ani po drátech. Řečeno zkratkou. Miky se už zcela jistě odebírá do teréního důchodu. Max se čím dál tím víc hledá a nenachází. A mladá trojka to zachraňuje kde se dá, ikdyž vždycky je co zlepšovat že?! Každopádně, Malou Morávku máme za sebou, užili jsme si to s váma všema. Vypustili jsme do běhu bikeporní pivisko v originálním plechu, pokecali, podrbali a pobavili vše co šlo. A i o tom je. Jednou jseš zkrátka na kopci a jednou zase pod kopcem. Není sjezdu bez lana dalo by se říci. Konec keců, teď je prostor na riders feeling.

Trénink na Morávce byl fajn, rozhodli jsme se, že lano koupíme dost omezeně, protože už tam známe každý kámen, je to drahý, a budem radši šlapat než stát ve frontě. Spát jsem jezdila domů, mám to hodinku a není nadto vyspat se ve vlastní posteli. I v pátek i v sobotu jsme vše projeli v klidu jednou nebo dvakrát, strašně se prášilo, slibovaný déšť nikde. Sprchlo až v neděli ráno a trať to teda dost poznamenalo. Začínalajsem dvojkou, prvních pět zatáček jsme se radovala, že je vlastně sucho, že se akorát spláchl prach… Pak jsem vjela do lesa, kde mě uklouzané kořeny hodně překvapily. RZ3 taky nezačala dobře, podjelo mi to už na prvních kamenech, pak jsme ještě zakopla, když jsem běžela, celkem jsem se tam zdržela, ale v hrabance se mi pak už jelo hezky. Karlov taky nezklamal, válela jsem se zase hned na prvních kamenech, a zase jsme se z nich nemohla vyhrabat. Nechybělo moc a zamkla jsem si řídítka i o kousek níž, ale to jsme naštěstí ustála. Dole už jsem byla celkem naštvaná, jak mi to nejde, koukám na páčku od sedlovky a lanko bylo nějaký volný, tak za něj tahám, a ono bylo urvaný. No nic, Radek na telefonu mě znavigoval, jak ji dát dolů ručně. Tak jsem se s ní před pětkou chvíli prala, nakonec úspěšně. Musím říct, že nechat všechny holky startovat pohromadě je celkem dobrý nápad, dokud není potřeba něco opravit. RZ5 a 6 už jsem si spíš užívala, protože na výsledkovou hitparádu to stejně nevypadalo. Takže rychlost nebyla úchvatná, ale aspoň už jsem tak nechybovala. V cíli byla konečně občerstvovačka, meloun osvěžil. Šesté místo není nic moc, ale asi adekvátní mému nedělnímu výkonu. Jinak to byl fajn víkend na kole, dostala jsem nový rukavice (díky), kluci mi hned opravili to lanko (znova díky), pokecala jsem se spoustou lidí a už vyhlížím další závody.

Těžko se mi to popisuje a dává nějak do rozumného sledu slov. Snažím se na uplynulém víkendu najít pozitiva a chyby, ze kterých bych se mohl poučit, ale jde mi to těžko. Tak, jak jsem se celý trénink cítil na kole opravdu dobře, byl jsem připravený po všech stránkách a na nic jsem nezapomněl, tak v nedělním závodě to prostě nefungovalo i když já byl přesvědčený, že musí. Sobotní trénink jsem si vysloveně užíval. Podařilo se mi trefit zrovna časy, kdy nikdo moc nejezdil, takže jsem nikde nečekal, do toho jsem se potkal se spoustou známých a tak jsme pokecali třeba na lanovce, i když pak na trati jsem se pak už soustředil hlavně sám na sebe. V neděli jsem si dal pořádnou snídani, projel jsem si videa z tréninku, dal jsem brzký oběd a šel jsem na start. V první RZ jsem sice měl problémy, ale tak nějak se mi podařilo většinu z nich překonat bez vystupování z kola. To se ale nedá říct o druhé a třetí RZ, kdy jsem se na obou vyndal na místech, kde jsem v životě nespadl, na druhou stranu jsem pak zpětně viděl, že jsem z daleka nebyl sám, komu se to povedlo. Nešťastné ovšem bylo, že u obou pádů se mi otočily řidítka proti vidlici, jestli jsem i rozmotával bowdeny a to mě stálo hodně času. Nejspíš to bylo těch 10-15 vteřin, co jsem ztrácel na nějaké to sedmé místo třeba. Dost ale výmluv, prostě se to stalo a s tím už nic neudělám. Teď mě čeká gravel blinduro, na které se těším, protože to bude po dlouhé době něco jiného zase.

Morávku už znám jako svý boty. Sice do bikeparku nejezdím, ale jel jsem tady jeden z mých prvních závodů Enduroserie v roce 2020 a od tý doby jsem nevynechal. Závodní stage se za tu dobu až tak nezměnily, takže v tréninku jsem moc nebloudil a většinou se daly držet stopy z minulýho roku (v závodě tomu tak úplně nebylo, ale k tomu se dostanem). Na trénink jsem přijel hned v pátek ráno, abych ho rozdělil na dva dny. Docela mě překvapilo, jak moc prašný to bylo. Původní předpověď počasí zněla tak, že bude celý víkend pršet. V pátek ani v sobotu nespadla jediná kapka. Trénovat ve vláčku tím pádem moc nešlo, protože kvůli prachu nebylo vidět na trail. Na sobotní trénink jsem až tak nespěchal, protože mi bylo jasný, jaký řady budou na lano. Něco jsme pojezdili v bikeparku a když byla fronta až ke stánkům, tak jsme se vydali na přibližovací RZ3 a RZ4 do Karlova. Potom menší oběd a zpátky do bikeparku. Trénink jsem chtěl zakončit RZ1, ale těsně před tím jsem si střihnul RZ2, kde se mi podařil hned nahoře defekt zadního kola. „No ale co teď? Za deset minut končí lano a já mám flat.“ Nakonec jsem to zhrkal dolů s tím, že to nahoře nějak spravím. Nahoře se mi podařilo vyžebrat pumpu, knoty a CO2 bombičku. Proběhla punk oprava a rychle dolů s automatickým vypouštěním tlaku na zadním kole. Večer bylo samozřejmě najíždění RZ podle záběrů z GoPro. V noci ale konečně přišla slibovaná předpověď – erzety dostaly pořádný zavlažení. Vlastně možná až moc. V neděli ráno mě čekalo ještě přezutí toho zadního kola – to nešlo nahodit a musel jsem do Karlova na pořádnej kompresor. Těsně před startem ve 12:40 mi někdo řekl o nový stopě na RZ1, kterou tam udělali kvůli dešti. Byli jsme se na to místo ještě před startem podívat a vypadalo to jako nejlepší možnost, jak úsek projet. Akorát na konci byla docela nevinně vypadající komprese a schod. Došli jsme zpět nahoru a já mohl odstartovat. Vrchní část RZ jsem projel hezky, jen tu „nevinnou“ kompresi moc ne… V ní mi to doslova ukradlo řídítka a poslalo na zem. Snažil jsem se rychle rovnat řídítka, ale k ničemu to nebylo. Byly tak křivý, že v pravotočivých zatáčkách jsem dělal téměř X-UP. Zbylých 5RZ jsem nepadal a stahoval ztrátu. V závodě vůbec nefungovaly najetý stopy a všude to klouzalo. Podařilo se mi stáhnout ztrátu z 30. místa na 6. a ve svojí kategorii Race U21 na 3.

Morávka začala suchým a prašným tréninkem, při kterém se mi nejezdilo úplně špatně. Trochu jsem si přál aby v noci z pátku na sobotu zapršelo a spláchl se prach. To se bohužel nestalo a v sobotu bylo prachu ještě víc. Bouřka byla až v noci ze soboty na neděli, za což jsem nebyl úplně rád, protože jsem věděl že to bude mokrý. Na prvních pár metrech první rzety mě celkem překvapilo že to je celkem suchý, ale potom jsem vjel do lesa a tam už to suchý nebylo, celou rz jsem se jsem se snažil dostat do nějakého rozumného tempa a to se moc nedařilo. Nic méně nějak jsem to sjel dolů a doufal že další rzety už pujdou líp. Hned pár metrů potom co jsem vjel do druhé rzety jsem se uplně zastavil na prvních kamenech co byly na trati. Pak následovala šlapací rovinka, na které jsem botou trefil pařez, kterej mě málem katapultoval přes řidítka, ale naštěstí jsem to ustál a dojel dolů. Na dalších rzetách jsem věděl, že to výsledkově nebude žádný zázrak, takže jsem se jenom snažil nepadat a držet nějakou flow, což se mi docela dařilo. V cíli na nás čekala občerstvovačka a čekání na výsledky. Na konec z toho je 5.místo, což není to co bych chtěl.

Další víkend na nás čeká můj domácí Špičák. 

Vidíme se tam! 

Tak to vidíte. Někdy to prostě nejde a někdy se to zase maže samo. That´s life bro! V tomhle víkendu se chystáme krotit berany v české kanadě, tak si třeba odpočinem a nacucnem třeba i trochu toho štěstíčka. Protože srdíčko, srdíčko to tam prostě máme pořád ať se děje co se děje...